Blog Jihlavských listů

Archív: Únor 2009

Co s těmi chodníky?

Petr Klukan | Pondělí, 23. 2. 2009 v 17:02

Za uklizené chodníky by měly zodpovídat obce. Ty se tomu brání. Zvláště města, kde jsou kilometry chodníků. Kde brát tolik peněz na úklid? A je vůbec možné v jeden čas zajistit čistotu v celém městě? Vždyť to nedokážou ani cestáři! Když pořádně sněží a fučí, silnice se za pluhem zamete během pár minut. A nepomůže ani deset sypačů navíc. V jeden čas zkrátka vše uklidit nelze. Ale o čistý chodník až tak nejde, spíš o to, kdo ponese odpovědnost při nějakém úrazu.
Přesto je „zákon“ o chodnících správný. Hájíme-­li soukromé vlastnictví, musíme je ctít do důsledku. Jen vlastník se má starat o svůj majetek. Přehazování odpovědnosti na někoho jiného je nesmyslem. Až zbabělým.

Vzpomínková akce za oběti komunizmu

Radek Vovsík | v 12:02

Petiční výbor „Na komunisty si zvykat nechceme“ pořádá v předvečer tzv. Vítězného února vzpomínkovou akci za oběti komunizmu. Vzpomínka bude vyjádřena zapálením svíčky za oběti komunizmu. Hlavní akce se pořádá v Praze (http://www.viteznyunor.cz/_d/pozvanka_unor2009_Praha.pdf), ale podpůrné akce budou pořádány i na dalších místech v ČR. Dovolujeme si Vás pozvat k zapálení svíčky i u nás, v Jihlavě. Akce proběhne 24. 2. 2009 v 18.00 u „Smírčích kamenů“ (pomníku obětem komunizmu) vedle VŠ polytechnické.

Radek Vovsík a Josef Kodet – náměstci primátora

Může zastupitel vulgárně fandit?

Petr Klukan | Pátek, 20. 2. 2009 v 16:02

Může chodit zastupitel krajského města na hokej? Samozřejmě může. A tam fandit? Jistěže. A být přitom vulgární? Opravdu hodně sprostý? Až tak, že by se z jeho blízkosti měly odvést děti? Pochopitelně ano. A nevadí, že je třeba členem lidové strany, u které mnozí lidé předpokládají z tradice přece jen lepší chování? Ne, to by mělo vadit především jeho straně. Může si jeden z 37 nejvyšších lidí ve městě něco takového dovolit? Ano, i když by neměl.

Vezměme to ale obráceně. Vždyť je dobře, že víme, co se v zastupiteli skrývá. Že se ve vyhrocené situaci stane hulvátem. Na hokej chodit může. Dokonce i neslušně hulákat cosi o dámských přirozeních. Je to jeho věc. Lidé by však o tom měli vědět. Ne měli, musí to vědět.

Paradoxy

Radek Vovsík | Úterý, 10. 2. 2009 v 10:10

Hned dva paradoxy jsem prožil na sklonku sobotního odpoledne při procházce s dětmi po jihlavském náměstí.

Paradox první. Na jihlavském náměstí okolo stolku s praporem „Ne základnám“ se aktivně angažuje jako organizátor a odpůrce amerického radaru soudruh Zadražil – jeden z lídrů našich místních komunistů. Hesla typu „O nás bez nás“ či „nechceme cizí vojska“ zde propaguje příslušník strany, která o nás bez nás rozhodla v srpnu roku 1968 a pozvala k nám vojska Varšavské smlouvy. Ne proto, aby zde příslušníci těchto vojsk zbudovali obranný radar, ale proto, aby stříleli do našich demokraticky smýšlejících spoluobčanů.

Paradox druhý. Protože je soudruh Zadražil již dlouholetým zastupitelem, jistě ví, že na pořádání podobné akce je nutno požádat o zábor veřejného prostranství. Dodržováním demokratických pravidel se však soudruh Zadražil neobtěžoval. Což je nakonec příznačné, neboť ta demokratická pravidla jeho straně nikdy vlastní nebyla. Byl jsem tedy rád, že můj podnět městské policii pomohl tuto nelegální akci ukončit.

A takových pardoxů je…

Harašení.

Antonín Holub | Úterý, 3. 2. 2009 v 14:13

Ve své naivitě jsem věřil, že politika je také věcí cti. Za doby totality neměla naše republika v mezinárodní politice žádný vliv. O nás se rozhodovalo v Moskvě. Klement Gottwald hovořil již v prvorepublikovém Parlamentu jasně : ”My komunisté se jezdíme do Moskvy učit, jak Vám zakroutíme krkem” . Z Moskvy nám pak kroutili krkem i vším ostatním. Teď nám pro změnu zavírají kohouty s plynem a vyhrožují za instalaci spojeneckého radaru.
A vrcholoví politici sledují hlavně agentury, které se zabývají veřejným míněním, a pak předvádějí doma i ve světě různé šílenosti. Cizina z nás má legraci, mluví o nás jako o Švejcích a domácí politika jde ode zdi ke zdi. Komunisté doma i v Moskvě mají z nás jistě radost. Nerad bych se dožil toho, aby nám opět někdo kroutil krkem.
Přísloví říká, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ale u nás neplatí ani to přísloví.
Ještě stále máme šanci. Situace je vážná, ale není zoufalá. Věřím, že zdravý rozum, cit a čistá mysl nás ještě neopustily a podle citátu ”jednotou v mnohosti” dojdeme společně k cíli.




© 2008 Parola s.r.o.