Blog Jihlavských listů

Určitě to taky všichni znáte – vaše domovní schránka se čas od času naplní spoustou zbytečného papíru: nabídkami zboží, které nepotřebujete od firem, které neznáte. Snad kromě těch z nás, kteří mají doma, nebo na chalupě, kotel na pevná paliva, tyto papíry nikdo neupotřebí. V lepším případě letmo pročte a zahodí. Takovéto nevyžádané reklamě se říká spam. Proti spamu existuje jediná obrana – nalepit na schránku cedulku „STOP REKLAMNÍM LETÁKŮM“ nebo něco tak na ten způsob.

S příchodem elektronické komunikace se začalo dařit nevyžádané reklamě podstatně více než za „offline“ časů. Poslat nevyžádaný leták a mail je přece jenom maličko rozdíl. Leták musí někdo vymyslet, vytisknout a do schránky vhodit. Oproti tomu e-mail nic nestojí a odeslání je dílem dvou kliků.

A tak se naše elektronické poštovní schránky plní tisíci maily nabízejících nám větší a tvrdší penisy, ještě levnější a antidepresivnější antidepresiva, levné tituly z malých amerických univerzit (titul Dr. za 50 dolarů – no, nekupte to!), případně levný a jen maličko kradený software (En14rge UR p3n15, bUy Che4p softW4r3). Proti tomuto moru bojují poskytovatelé internetu, poskytovatelé mailových služeb, podniky, státní správa. Boj to není marný, objemy doručeného spamu se daří omezovat.

Češi mají štěstí v neštěstí – většina takovéhoto spamu je totiž anglickojazyčná a s přihlédnutím k chabé jazykové vybavenosti populace tedy relativně neškodná. Když už něco takového vyjde česky, budí to spíše pousmání (drahoušek zákazník, pošli nám svůj pina od česká spořitelna).

Ale i Češi se vyučili a spam začíná bujet. A i tam, kde lišky dávají datovým paketům dobrou noc, u nás, na Vysočině. K pěkné tradici tu patří například hotel U Lípy v Kamenici nad Lipou, který zamořuje český kyberprostor dobrých pět let (několik obtěžovaných na jeho provozovatele podalo trestní oznámeni – spam není legální – nedělo se ale nic). Letošní Vánoce však přinesly novinku – reklamní spam maskovaný jako přání všeho dobrého v roce 2009.

Mám dva firemní maily (mika (at) pe­oplesource.cz a mika (at) per­sonalista.com). Na tyto maily přišla spousta nabídek laciných jen málo jetých ojetin (někde u Velmezu), jen málo jetého ubytování (již zmiňovaný Hotel u Lípy), pronájmů, zájezdů. Dokonce i webhostingu – tedy umístění internetových stránek. Všechny uvozené magickými písmenky P.F. Jen čekám na drahoušek zákazník, 3n14rGe your P3n1zz, PF 2009. Naštěstí mají mailové programy magické tlačítko „Mark as spam“.

personalista.com se spoléhá na just4web.cz, banán a pana Kaluže neznáme a znát nechceme

Možná jste také zaregistrovali zprávu, že rok 2008 bude vůbec nejdelším rokem za posledních 16 let. Tato informace proběhla drtivou většinou médií. Rok 2008 je přestupný, má tedy 366 kalendářních dnů, navíc na jeho samý konec má být vložena ještě jedna (tzv. přestupná) sekunda. Mnozí tedy budou o silvestrovské půlnoci sledovat své rádiem řízené hodiny a čekat, zda-li se jim na dispeji ona sekunda navíc objeví.

Jak už to tak ve světě fyziky chodí, celá věc je však maličko složitější. Zpráva o nejdelším roce 2008 v podobě, jak ji do světa pouští mnohá média, je však mírně nepřesná. Jak to tedy vlastně je?

Veškerý lidmi používaný čas je odvozený od pohybu kosmických těles. Například jeden oběh Země kolem Slunce je jeden rok. Z praktických důvodů střídání dne a noci (resp. rotace Země) si jej dělíme na 365 dnů. Problém je, že oběh Země kolem Slunce doopravdy trvá přibližně 365,2422 dne (tedy 365 a téměř čtvrt dne). Abychom si usnadnili život, po tři roky onu téměř čtvrtinu dne bez zábran většinou vypouštíme. Postupem času by se však naše kalendáře s roční dobou začaly viditelně rozcházet. Proto si téměř každý čtvrtý rok přidáváme ještě mimořádný 29. únor, tedy den navíc. Právě tento den nám kompenzuje rozdíl mezi dobou oběhu Země a kalendářního roku. Háček však je, že onen běžně vypouštěný časový přírůstek neodpovídá celé čtvrtině dne. Proto přestupným rokem je pouze ten, který je bezezbytku dělitelný 4, avšak s výjimkou celých století, která nejsou bezezbytku dělitelná 400. To vcelku obstojně vyrovnává neúplnost přebývající čtvrtiny dne. Zatímco například rok 2000 byl přestupný, rok 2100 přestupný nebude. Ale to bezesporu všichni známe.

Přestupná sekunda je však cosi maličko odlišného. Technicky vyspělá lidská společnost dnes již pozorování nebe k určení času nepraktikuje. Lidé si postavili naprosto nezávislé a přesné atomové hodiny. Jejich nepřesnost je maximálně 1 sekunda za milion let, což je pro lidské potřeby víc než uspokojující. Kde je tedy problém? Paradoxně v oné přesnosti. Zatímco atomové hodiny odtikávají čas bez zjistitelných odchylek, Země se kolem své osy otáčí stále pomaleji (tento jev způsobuje především Měsíc). Není to nic hrozného. V žádném případě se významného zpomalení, nebo dokonce úplného zastavení, bát nemusíme. Postupem desetiletí si však lze (za pomoci přesných měřících přístrojů) všimnout jistého rozdílu mezi dnem odvozeným od rotace Země a dnem odměřeným atomovými hodinami.

Pokud tedy zmíněný časový rozdíl překoná 0,9 sekundy, vkládá se ona magická přestupná sekunda. Podle mezinárodních úmluv ji lze (podle potřeby) přidat pouze těsně před půlnoc 30. června, nebo 31. prosince, avšak světového času UT (tedy toho času, který ukazují hodiny například ve Velké Británii, na Islandu, nebo třeba v Portugalsku). Přestupná sekunda se tedy po celém světě přidává v jediný okamžik. V České republice se však používá středoevropský čas, který se oproti tomu světovému o 1 hodinu předchází. Z logiky věci tedy vyplývá, že sekunda navíc u nás (v pásmu středoevropského času) nepřibude v poslední hodině roku 2008, ale až v první hodině roku 2009. Výsledkem všeho tedy je, že třeba právě v České republice rok 2008 (naproti informacím z médií) mimořádně delší nebude.

Tato informace není nic nového, vždyť takto byly přestupné sekundy za posledních 36 let přidány již 23krát. Přesto velké množství lidí o přestupné sekundě buď vůbec neví, nebo se nechá ovlivnit zmatečnými zprávami z médií.

Možná o nic nejde, běžní smrtelníci přeci mají nesčetné množství daleko praktičtějších problémů. Vždyť co je občas přidaná sekunda proti problémům (třeba) národní ekonomiky? Možná to nestojí ani za řeč. Možná se ale i nesmírně okrádáme o ten jen těžko popsatelný pocit vědomí o fungování světa. Možná by pro naši společnost vůbec nebylo na škodu, abychom se o fyzikální podstatu světa a našeho postavením v něm zajímali alespoň maličko víc. Možná bychom se na svět pak dívali trošičku jinak. Nutno poznamenat, že problematika přestupné sekundy je jen jednou maličkou špičkou jediného z miliard ledovců…

Po válce proběhla v západním Německu důsledná a relativně brutální denacifikace. Ti, kdož se zapletli s přisluhovači ďábla, nesměli do veřejných funkcí, museli se kát. Společnost si uvědomila, že roky 1933 až 1945 byly tak nějak chucpe. Němci se za druhou světovou válku doteď stydí. Když je potřeba nasadit Bundesarmádu kdekoliv „venku“, vedou se ostré debaty.

Kdo naopak nedenacifikoval, byli východní Němci a Rakušané. Bylo to jednodušší. Nacikápové se přeunuli do Stasi, praxi měli, subordinaci taky. A ten, kdo se zapletl s hitlerovci byl vydíratelnější než ten, kdo skončil s čistým štítem. V Rakousku to bylo podobné, nacisti zůstali v klidu. Snad jim tam byli líp než v Argentině. Podle toho také vypadá rakouská politická kultura a fungování vůbec.

Když se Česko vydalo v roce 1989 cestou civilizace a slušnosti a opustilo kurs směrem střední Asie, měli jsme na výběr, jak se vyrovnat s našimi přisluhovači ďábla (zda je zlo hnědé, nebo červené je de fakto jedno, socializmus, nebo nacionální socializmus je jako rakovina plic vs rakovina prostaty).

Zvolili jsme si cestu Rakouska i s jeho zatuchlou politikou, malostí a sklepy plnými hrůzy. Teď sklízíme ovoce. Komunisty tolerujeme na místní, okresní i krajské úrovni. Je jen otázkou času, kdy je uvidíme ve vládě, nebo na hradě.

Říkali nám rudej teror//Leninovi derviši//my jim zato postavíme//šibenici nejvyšší. Pamatujete??

PS. Na Personalistovi.com vyšla anketa mapující názor populace na komunzlo. Nedopadla nikterak zle. Posuďte sami.

Nový jihlavský zastupitel Martin Herzán je věřící. Na tom by nebylo nic divného, kdyby nekandidoval za Komunistickou stranu Čech a Moravy. Za stranu, která tu po desetiletí zavírala faráře, potírala víru a stíhala věřící. Za stranu, která programově uznávala věřící asi jako malomocné: Nikdy je nevymýtíme, tak je alespoň izolujme! Od funkcí, od příležitostí, od postupu. Co naplat, že i mnozí zarytí komunisté zakládající na Jihlavsku JZD se na konci života dožadovali jakési síly, která by je utěšila, a ke smrtelné posteli si zvali faráře.

Že by obrat KSČM? Ne, volební hlasy potřebují všechny strany. Jak je vidět, některé se bez skrupulí obracejí do jakých~koliv stran. Jakoby neonacisté zvali vstříc lepší budoucnosti do svého středu Židy.

U KSČM se nelze divit ničemu, k podivení je spíše věřící komunista Martin Herzán, jehož životní pouť je více než rozporuplná. Po vystudování Teologické fakulty se v Jihlavě pokouší neúspěšně založit politickou stranu. Nejdříve se obrací na věřící. Její letáky se znázorněním Ježíše Krista visely před jedněmi komunálními volbami v jihlavských kostelích. Strana neobstála, ale jejího zakládajícího člena Martina Herzána to neodradilo.

Obrátil se na stranu, která by jej mohla vyzdvihnout na politické výsluní. Kterou vybrat? Dobrovolně (alespoň předpokládám) se rozhodl pro KSČM, za které v dalších volbách kandidoval. Do zastupitelstva se nedostal a zůstal na nepostupovém místě, teď jej však opouští, v úterý nahradí komunistického funkcionáře Pavla Kalabuse, který z osobních důvodů rezignuje na post zastupitele.

KSČM tedy vytahuje do politického boje kalibr skutečně nevídaný: věřícího komunistu! Víra u komunisty programově vyznávajícího třídní nenávist je od počátku nevěrohodná, vždyť obé u nás stojí po desetiletí na opačných stranách životního bytí. Martinovi Herzánovi nelze upřít sociální cítění; po tři měsíce se pokoušel vést například jihlavskou charitu, která však byla nad jeho organizační schopnosti.

V úterý tedy složí slib další zastupitel, Martin Herzán. Je opravdu věřícím komunistou? Ne, spíše vypočítavým člověkem obdařený sociálním cítěním.