Blog Jihlavských listů

Archív: Listopad 2008

Sto dní hájení

Petr Klukan | Úterý, 18. 11. 2008 v 12:06

Tak to máme za sebou! Politické rozepře před volbami, během nich a po nich snad skončily. Máme nového hejtmana a radu. Takže vzhůru do práce. Bývalý primář Jiří Běhounek má coby nový hejtman spoustu starostí. Nastupuje do křesla nejvyššího muže v kraji po velmi pracovitém politikovi Miloši Vystrčilovi. Lidé budou jeho práci na každém kroku srovnávat.

Hejtman Běhounek nemohl předpokládat, že ve volbách ČSSD zvítězí tak drtivě. Potýkal se tedy s řadou nových problémů. Musel ukočírovat horké hlavy některých svých spolustraníků a nakonec „musel“ podat ruku komunistům. Ani u sociálních demokratů nejsou všichni zajedno, zda uzavírat pakt s touto stranou.

Přesto bude v jeho politické kariéře zapsán první krok, který učinil: legitimizoval komunisty. Paradoxně to učinil takřka přesně v den, v němž většina národa oslavuje pád komunismu. Lze předpokládat, že tento svátek komunisté přespříliš neslaví.

Nový vysočinský lídr sociálních demokratů, Jiří Běhounek, má několik hendikepů. Neměl ještě možnost pocítit mediální tlak na svou osobu. Jak na jedné z předvolebních besed odpověděl na dotaz, s médii na rozdíl od jiných politiků problémy nemá. Jistě si je sám vědom, že především proto, že se nenacházel ve funkci, nebo nečinil kroky, které by média více při~tahovala.

Vítěz bere vše. Dle výsledků voleb se menšinové vládě nelze divit. Jednolitá krajská vláda však bude mít velmi silnou a především situace dopodrobna znalou opozici, která na ČSSD nenechá nit suchou.

Nebo si opozice řekne, že v kraji, ve kterém žijeme, bychom měli táhnout za jeden provaz, že přece řešíme „nepolitické“ problémy – co s nemocnicemi, které silnice dříve opravit nebo zda školu v tom kterém městě uzavřít?

Sama sociální demokracie však udělala z krajských voleb celonárodní téma, bez ohledu na problematiku uvnitř kraje. Proč by teď měla očekávat od opozice shovívavost a vrácení se pouze ke krajské práci?

Všichni radní včetně náměstků a hejtmana jsou v „krajské vládě“ nováčky. Nastoupili do rozjetého vlaku a budou se seznamovat s jeho řízením. Možná ani netuší, zda se vlak pohybuje díky elektřině, naftě nebo na vzduchovém polštáři.

Možná si představují, že když jede a nebudou jej brzdit, pojede pořád. Pokud by v tomto omylu skutečně žili, doplatíme na to všichni.

Netuší, do čeho jdou, ozývají se opoziční hlasy. To je ale běžná situace po střídání vlád.

Politici mají nárok na sto dní hájení. I ti, kteří v předvečer výročí pádu komunismu pomohli komunistické straně vrátit se. I když první legitimizaci KSČM si odhlasovala celá společnost hned po sametové revoluci. Tím, že nepostavila komunismus mimo zákon. Na rozdíl od stejně brutálního nacismu.

Tak to tady máme!

Radek Vovsík | v 11:41

Vládu kraje Vysočina převzala oranžovo-rudá koalice ČSSD a KSČM. Komunisté se historicky poprvé dostali k podílu na moci na krajské úrovni. A hned na prvním ustanovujícím zastupitelstvu to bylo znát. Krom jízlivých až agresivních poznámek pana nového hejtmana Běhounka směrem k odstupujícímu hejtmanovi Vystrčilovi mne například zaujala skutečnost, že možnost vystoupit na veřejném zastupitelstvu nedostala veřejnost. Asi nová krajská vláda nechtěla slyšet hlasy veřejnosti.

Patřil jsem k těm, kteří tiše dávali najevo svůj nesouhlas s novou koalicí přímo při jednání zastupitelstva. Držel jsem v rukou transparent „ KSČSSD – plíživý socializmus“. Po skončení jednání ke mně s úsměvem přistoupila jedna z přihlížejících členek KSČM, mimo jiné zastupitelka za KSČM v jihlavském zastupitelstvu paní Bauerová, se slovy: „Pane Vovsíku, ne plíživý socializmus, my ho tady chceme rychle…“

Asi se máme na co těšit!

V Brodě proběhne akce zaměřená na spolupráci škol a praxe

Jan Míka | Čtvrtek, 13. 11. 2008 v 11:29

V Havlíčkově Brodě proběhne 20. listopadu od 8,30 do 18,00 hodin Veletrh pracovních příležitostí. Akce proběhne v kulturním domě Ostrov v centru Havlíčkova Brodu. Veletrh je určen pro širokou veřejnost: žáky, studenty, nezaměstnané, lidi ohrožené ztrátou zaměstnání a lidi zvažující změnu zaměstnání. Pořadateli akce jsou Hospodářská komora Havlíčkův Brod, vzdělávací společnost Peoplesource, Úřad práce Havlíčkův Brod a Kraj Vysočina.

Akce začne v 8,30, kdy dojde k oficiálnímu přivítání vystavovatelů a návštěvníků zástupcem Kraje Vysočina. Následovat bude vystoupení taneční skupiny Joy pod vedením Moniky Voborníkové a barmanská show zajištěná studenty Obchodní akademie a hotelové školy Havlíčkův Brod.

Dopolední program bude zaměřen převážně na žáky a studenty základních a středních škol – těmto žákům budou prezentovány příklady spolupráce škol a podniků. Proběhnou soutěže tematicky zaměřené na přiblížení řemesel a technických oborů mladým lidem. Soutěže budou zajišťovat střední školy, zároveň budou probíhat prezentace spolupráce těchto škol a zaměstnavatelů. Během dopoledne proběhne i série seminářů, které budou zaměřené na získání informací důležitých pro správné psaní životopisu, motivačního dopisu, studenti a zájemci budou mít možnost vyzkoušet si pracovní pohovor „nanečisto“.

Odpolední program bude cílen na širokou veřejnost, budou probíhat prezentace jednotlivých zaměstnavatelů. V době od 14 do 17 hodin proběhnou personalistické semináře, tematicky zaměřené na obsah a strukturu životopisu, motivačního dopisu a pracovního pohovoru, odborným garantem bude společnost Peoplesource v. o. s. V 17 hodin proběhne seminář na téma Spolupráce zaměstnavatelů a škol – cesta ke kvalifikované pracovní síle. Odborné vedení semináře zajistí Marie Dušková, vedoucí výcviku Bosch Diesel, Josef Váca, ředitel SŠT Jihlava, Ladislav Fiala, ředitel SPŠ stavební v Havlíčkově Brodě a Alexandr Jakove, projektový manažer agentury Czechinvest.

Akce bude zakončena rautem pro partnery akce, vystavovatele a účastníky semináře „Spolupráce zaměstnavatelů a škol“. Účast na rautu přislíbil nový hejtman kraje Jiří Běhounek a náměstek hejtmana Libor Joukl.

Tanečky nahnědlého trpaslíka

Jan Míka | Pátek, 7. 11. 2008 v 20:13

Česko je banánová republika, která nedovede postavit a spravovat jadernou elektrárnu. A když dojde v souvislosti s onou špatně spravovanou a postavenou jaderkou k fatálnímu průšvihu, tak mlží a neposkytuje pomoc a součinnost sousedům.

Přesně tak vyznívá film, který odvysílala veřejnoprávní televize ORF na oslavu třicátého výročí referenda, kterým Rakušané odmítli jádro (to odmítli protože proto a také proto, že je moc a moc špatné). Posléze začali, aniž se kdo ptal, tento svůj názor vnucovat svým sousedům. Pochopitelně jim ale nic nebrání v tom, aby zlou a špatnou elektřinu, z jádra vyrobenou, nakupovali a posléze ji využívali. Pokrytectví. Nemyslíte?

Pravda, stejně jako malý ratlík, je i Rakousko bojovné spíše tím směrem, kde je to bezpečné – Němce semo tamo uctivě požádá, aby s jadernou energií něco udělali, vůči Slovákům občas zakňourá, Slovince kvůli Kršku moc nedráždí. Jen s Českem je to trošku jinak. Vědom si, že Čech je holubičí povaha, dělá Österreicher Übermensch bububu, blokuje hraniční přechody a poté, co dosáhl dohod z Melku zasahuje co chvíli do strategického zájmu našeho státu – koncepce jaderné energetiky. Tedy – dodnes zasahoval a láteřil jen na účet Temelína, Dukovany měly pardon. Po dnešku je to jinak.

Vypadá to, že nahnědlý podalpský trpaslík, ze kterého si ostatní německojazyčný svět dělá více či méně nahlas legraci, se stále nevzpamatoval z toho, že na počátku dvacátého století přišel o velmocenské postavení. Připomíná Británii, která poté, co ztratila zámořské kolonie, držela alespoň Severní Irsko, aby „jí aspoň něco zbylo“. Doufejme, že nás Östrerreich za takové Severní Irsko nepovažuje a pokud považuje, řekněme mu pěkně nahlas NEIN, DANKE!

My se tady známe, soudruhu!

Jan Míka | v 11:28

Nedávno se mi stala v centru Havlíčkova Brodu taková věc – narazil jsem na školiče, respektive na Pana Školiče. Osobně jsem si myslel, že tenhle poddruh malé české mršky vyhynul společně s drzou domovnicí, fikaným fízlem a přičinlivým práskačem. Omyl – nevyhynuli. Jen se schovali na pár let pod kamínek, aby zase, jako švábi když se zhasne, vylezli.

Co se stalo? Na jedno z věčněplných parkovišť v centru Havlíčkova Brodu (ale dosaďte si klidně v centru Jihlavy, Žďáru, Pelhřimova nebo třeba Třebíče) zajely krátce po sobě tři auta. Oktávka s pražskými čísly, oktávka s nicneříkajícími krajskými čísly xJx xxxx a peugeot nějaké lidovější sorty se značkami jihlavskými. První auto zaparkovalo, druhé také a jak to tak bývá i v myšičkových pohádkách, na toho třetího se nedostalo.

Řidič třetího auta ale neztratil duchapřítomnost, křepce vyskočil z pežotka a začal povykovat, že jak to jako přijde, že Pražák („No máte tam přece ty áčka jako“) parkuje na místě, které jemu, což dá rozum, jako broďákovi patří přece víc! A bylo toho ještě víc – slovník z osmdesátých let, jen chuligáni chyběli. Za zmínku snad stojí to, že ač jsem přijel jako druhý (tedy jsem místo blokoval spíše já), měl jsem stejné auto jako „Pražačka“ a v době, co se celá taškařice odehrávala, mi ještě běžel motor, Školič mě nikterak neškolil a soustředil se na slabší kus.

Řidička oktávky si buď nechtěla kazit den a komplikovat život, nebo byla od přírody submisivní; každopádně se rozhodla rezignovat a odjet. V tu chvíli se do debaty vložil váš pokorný vypravěč. Zastal se řidičky – parkoviště je veřejné, řidička zřejmě platí spotřební daň z benzínu, možná také daň silniční, tudíž má stejné právo na parkování, jako pan Školič.

A taky si popíchl pana Školiče – hysteráček o domácích a parkování pro ně pronesl člověk, jehož auto mělo SPZky jihlavské, tedy ne zcela domácí – pán zafňukal, že vozík koupil v Jihlavě a značky nikterak neměnil a je prostě broďák echt – i vytetovanou Koudelovu kašnu a brodskou radnici chtěl ukázat. Dále – už v rámci plodné debaty – vyplynulo, že řidička je taky havlbroďačka, jen má auto s pražskými SPZ (chápu to, jedno z mých aut je má taky, to druhé má právě jihlavu a služební má xJx), takže argument postavený na stereotypu DOMÁCÍ – HOSTÉ také nějak vychladl.

Debata se pěkně vyvíjela, Školič ztrácel argumenty a ocital se na suchu aTo až do chvíle, kdy vykřikl „Víte co, pani, my se tady jako za těch dvacet let známe. Nó, my víme“. To byl argument nad argumenty – ONI SE ZNAJÍ; ONI VĚDÍ. Zeptal jsem se, zda mě TAKÉ zná (na tom sídlišti jsem oněch 20 let taky bydlel). Neznal. Škoda. Jak to dopadlo? Já jsem se divil, Školič se vztekal a paní zůstala parkovat. Dobro zvítězilo. Alespoň doufám. Jen mě maličko mrazí při pomyšlení, že domovní důvěrníci pořád vědí…




© 2008 Parola s.r.o.