Blog Jihlavských listů

Archív: Červenec 2008

Můj boj.

Antonín Holub | Pondělí, 7. 7. 2008 v 14:37

Nejedná se o názory nacistického vůdce, ale o každodenní boj řidičů a jejich pasažérů o zdraví a život na našich silnicích a dálnicích.

V blízkosti Jihlavy je postaven symbolický les křížů za zmařené životy účastníků tragických nehod. Body za přestupky v silničním provozu přibývají, ale mrtvých neubývá. Mnozí z nás si neuvědomují, že automobil je velmi dobrý pomocník a zkracuje vzdálenosti mezi lidmi, ale také v případě nezvládnutí obsluhy, nás může zkrátit na životě. Za volant by měl usedat člověk vyrovnaný a v pohodě, s patřičným vědomím svých schopností v řízení vozidla.

Auto je v podstatě také zbraň, která může zabíjet. V poslední době se mluví o kampani pro motoristy, kde nebudou na prvním místě trestné body. Bude se jednat o pozitivní úsilí, kdy ve jménu lásky, tolerance a slušnosti na silnicích ukončíme náš boj a nastolíme harmonii a porozumění.

 

 

Lisabonská smlouva a suverenita

Milan Štěch | v 13:47

Odpůrci Lisabonské smlouvy v naší zemi často hovoří o ztrátě suverenity, kterou nám údajně její ratifikace může způsobit. Ne vždy však uvádějí o jakou suverenitu se jedná. Pokud jde o naší územní svrchovanost a samostatnost ta dotčena smlouvou není. Jde o otázku právních aktů a jejich závaznosti. Z pohledu občana si kladu otázku čeho bych se v této oblasti měl obávat.

Podmínka kvalifikované většiny a v některých záležitostech dokonce jednomyslného souhlasu členských zemí a souhlasu Evropského parlamentu jsou podmínky silnější než běžné schvalovací procedury například v našem Parlamentu. Z mého pohledu je v pravidlech Lisabonské smlouvy pro jakoukoliv libovůli daleko více obranných institutů, než např. v ČR proti důsledkům přeběhnutí několika poslanců. Dokonce Lisabonská smlouva, oproti dnešnímu platnému stavu umožňuje z EU vystoupit

Jsem přesvědčen, že odpůrci přijetí Lisabonské smlouvy nesdělují celou pravdu a své důvody pro její odmítání. Hlavní jejich důvod je obava, že Evropa zůstane podle jejich názoru příliš sociální, jejich terminologií příliš socialistická, a že v rámci společných právních předpisů si nebudou moci vytvářet zákony …pro své, ne vždy seriózní záměry.

A nakonec poznámka o určitém pokrytectví a neserióznosti u těch co mají strach o ztrátu suverenity. Že nevarovali a nevystupovali stejně často a hlasitě, když se typicky české firmy prodávaly zahraničním vlastníkům? Vždyť by se dalo říci, že i hospodářská a majetková (vlastnická) suverenita je důležitá. Samozřejmě v dnešním globálně propojeném světě by to bylo krátkozraké.

Překvapivé je, že jim to ale nevadí u takových činností, jako je výroba energií, doprava, včetně letecké, kde připravují a prosazují privatizaci. Jde o strategické a národně bezpečnostní otázky a dle mého názoru zde je obezřetnost k udržení národní suverenity zcela namístě.

Stávkou zápas o podobu reforem nekončí

Milan Štěch | Čtvrtek, 3. 7. 2008 v 12:59

V úterý 24. června 2008 proběhla jednohodinová  výstražná stávka vyhlášená Českomoravskou konfederací odborových svazů (ČMKOS).
Do stávky se zapojily všechny odborové svazy působící v naší zemi a to i ty, které nejsou členy ČMKOS. Zúčastnilo se jí přes milion zaměstnanců.

Cílem stávky bylo upozornit veřejnost na nespravedlivě prováděné reformy, na nebezpečí, které je obsaženo v připravovaných reformách v oblasti zdravotnictví a důchodového zabezpečení a prostřednictvím účasti ve stávce přinutit vládu ke změně svých záměrů.

Pod tlakem připravované stávky a názorů i dalších významných institucí a občanů vláda zmírnila poplatky ve zdravotnictví a rozdělila připravovanou zdravotní reformu na dvě etapy. Předseda vlády veřejně prohlásil, že k transformaci nemocnic nebude použito privatizačních zákonů. Ministr Nečas přislíbil řešení náhrady za zrušené důchodové kategorie a navrhl doplnit do první etapy důchodové reformy rozšíření možnosti předčasných odchodů do důchodu až na 5 let, při navrhovaném navýšení důchodového věku na 65 let.

To vše můžeme počítat za drobné ústupky ze strany vlády. Zatím nejdůležitějším docíleným výsledkem výstražné stávky, z mého pohledu, je vysoká podpora veřejnosti, která se při všech internetových anketách pohybovala dosti nad 50% a v průzkumu STEMu překročila 62%.

Víme, že ve vládních kruzích tyto informace nezůstaly bez povšimnutí, naopak nám organizátorům stávky dodávají sil.
Dílčí cíl stávky, nepoškodit firmy a další podnikatele, získat podporu veřejnosti a společně tak působit na změnu jednání vlády, byl dosažen.

Zda vláda tyto důležité informace vezme v potaz ukáží příští týdny. Pokud ne, náš zápas bude pokračovat a věřím, že v něm nezůstaneme sami. Díky za podporu.

Je libo větrník, nebo rakvičku ?

Tomáš Ďásek | Úterý, 1. 7. 2008 v 11:04

Protože se nám v našem milém kraji v nastalé okurkové sezóně celkem nic moc zajímavého neděje – kupodivu ani na komunálně-politické scéně, začínají se mnozí naši vyvolení pouštět do zasvěcených debat i o věcech, o nichž toho s prominutím zase až tak moc po odborné stránce nevědí. Příkladem může být bouře ve sklenici vody okolo větrných elektráren. A opět jde – jak se u naší politické elity sluší – o naprosto černobílý boj, bez jakéhokoliv náznaku kompromisu. Jedni jsou zarytými zastánci alternativních zdrojů, vyzdvihují čistotu energie získané z větru a vyhrožují, že pokud milých vrtulníčků nebude více, čeká nás záhy ekologická katastrofa, neboť příroda se nenechá drancovat donekonečna – nemluvě o tom, že milí evropští bařtipáni naprosto nekoncepčně rozhodli, že do roku toho a toho musí být „zelené“ energie tolik a tolik. Ti druzí zase poukazují na ničení krajinného rázu a na podivní finanční aspekty kolem výstavby a provozu těchto obřích vrtulí na muří nožce…

Nejsem opět zastáncem ani jedné skupiny. Pravda je určitě někde uprostřed. Vím, že jaderná energie je doposud nepřekonaná co se týče poměru „výkon / cena“ a pozitiva výrazně převyšují nad negativy. Riziko havárie je tu vždy – percentuálně vyjádřeno je však ještě o něco nižší, než že zítra spadne do mého zahradního jezírka meteorit, nebo že mi někdejší přítel Jaroslav vrátí pět stovek, co mi dluží už deset let. Energie z větru, vody a slunce je zadarmo a je opravdu celkem „čistá“, i když doposud je účinnost těchto zařízení velice malá a aby dokázaly nahradit například Dukovany, musely by větrníky stát v rozestupu deseti metrů podél celé dálnice D1 z Prahy až do Brna.

Jenže – ať je to jak chce, každý začátek je těžký a jenom když se nějaká věc prosadí, může se dále rozvíjet. Vezměte se třeba fotoaparáty. Když jsem před asi deseti lety, kdy celuloid ještě pevně a naprosto neochvějně seděl v sedle světové daguerrotypie, viděl první digitální fotoaparát (bylo to Casio s tehdy úchvatným rozlišením 0,1 MPix), okukoval jsem ho jako nějakou věc z vesmíru. Zároveň jsem si ale myslel, že se to jenom tak neujme. No a vidíte – je to pár let a kde jsou foťáky na kinofilm dneska. Digitály je zcela převálcovaly. Stále se zlepšují, rostou jejich výkony, rozlišení, kvalita – a jenom proto, že je o ně zájem a lidé je kupují.

Stejné je to podle mě s elektrárnami. Pouze pokud se jich bude stavět více a více, budou výrobci a vědci dohnáni k tomu, aby je neustále zlepšovali. Mnozí lidé se zlobí, že je alternativní energie dotovaná. Ale podle mě – proč ne ? Jasně, že všechno je o penězích. Pokud budou mít firmy zaručen celkem jistý zisk při výstavbě alternativních zdrojů, budou jistě chtít, aby to byl zisk co nejvyšší. A tudíž budou investovat do vývoje nových a účinnějších systémů. Však si vezměte i jednu konkrétní věc přímo z této oblasti – úsporné žárovky. Když začínaly, stály pětistovku a jejich světlo mělo barvu vhodnou tak do márnice. Dnes koupíte za pár desetikorun moderní úsporku s teplým světlem a dlouhou životností. Opět jen díky tomu, že došlo k jejich masovému rozšíření a tudíž se zlevnila výroba.

Mě osobně se větrníky také nijak zvlášť nelíbí – občas vypadají opravdu monstrózně a nepřátelsky. Ale narozdíl třeba od Dukovan či Temelína se po skončení své životnosti myslím budou dát demontovat poměrně snadno.

Jak vidíte, obojí má tedy svoje pro a proti – jako ostatně všechno. Myslím si ale, že v této svaté válce „zelených“ s „ostatními“ se zapomíná na jednu celkem důležitou věc. Proč se vlastně staví nové a nové zdroje elektrické energie ? Protože roste její spotřeba. Logicky – jak jde technický pokrok dopředu, naše domy se plní více či méně potřebnými spotřebiči. Před takovými třiceti lety měli naši rodiče ledničku, pračku, televizi a fén. O mikrovlnce, počítači, rychlovarné konvici, mrazáku, DVD přehrávači, satelitu, vodotryskovém čerpadle se nikomu ani nezdálo…

Otázka je, jestli té energie opravdu tolik potřebujeme. Místo nadávání na jaderné i větrné elektrárny by možná stačilo, začít se chovat trochu méně rozežraně. Není to jen o zhasínání na záchodě. Je to třeba i o vypínání (či alespoň uspávání) počítače, nebo o tom, že každá televize na níž svítí kontrolka a která trpělivě v pohotovostním režimu čeká na pokyn vašeho dálkového ovládání, žere v tomto stavu ve dne v noci bez přestání třeba deset wattů, což se zdá sice zanedbatelné, ale za rok to udělá přes 100 kWh (tedy třeba pětistovku na inkasu). A přitom stačí jednoduše televizi vypínat (alespoň na noc) síťovým vypínačem. A když si spočítáte, kolik serepatiček v podobném režimu doma máte (DVD, video, Hifi věž, digitální hodiny na mikrovlnce, modem pro připojení k internetu, ovládání vrat garáže…) a které bez přestání užírají ze sítě svoje destiwatty, přičemž je skutečně používáte třeba jen pár minut denně, dojdete k obrovským penězům, které sice zbytečně, ale ve jménu „komfortu“ bez mrknutí oka, platíte.

Než se do sebe tedy zase pustíme, zkusme nejdříve začít u sebe. Ušetříme přírodu, ušetříme poměrně netušené množství peněz – a třeba si ušetříme i nervy nad podobnými diskusemi…

Bulvár dělají konkrétní lidé

Petr Klukan | v 8:46

Alice Bendová má novou plastiku! Jiřina Bohdalová nahá na balkóně! Máme fotky! Titulky, které známe z bulvárních médií. Ty poslední doslova otřásly slušnými lidmi. Kam až lze zajít?

Fotografové zvaní paparazzi a bulvár. Je to svinstvo, říkají někteří, taková je doba, tvrdí jiní, to by za komunistů nebylo, dodávají další.

Bylo nebylo, bulvár tehdy nebyl, ani nemohl. Jedni rozhodovali o tom, co mohlo a nesmělo být. Bulvár být nesměl. Až svoboda jej uvolnila ze zamknuté třinácté komnaty. Svoboda, těžká, nutící nás k odpovědnosti.

Bulvár je jen slovo. Tvoří jej však konkrétní lidé. Dělají jej někteří novináři, někteří fotografové, někteří šéfredaktoři. Lidé, kteří to berou za svou práci a snaží se ji dělat „co nejlépe“. Pro ně to znamená další fotky nahých starých herců, zpěváků, celebrit, vytahování hambatých příběhů na světlo světa.

Dva české bulváry patří ctihodnému Švýcarovi panu Ringierovi. Nedávno navštívil Českou republiku, slavil zde 175 let své rodinné firmy. Po boku měl svého poradce, bývalého německého předsedu vlády a dnes sociálnědemokratického předsedu Gerharda Schrödera. Oba působili důstojně. Přesto jsou jeden, nebo možná oba, živi zveřejňováním nahých fotek, vyklouznutých ňader z výstřihů, lapáním milenek politiků. Majitelé bulváru žijí ze špinavé práce svých zaměstnanců.

Za bulvárem jsou konkrétní lidé bez skrupulí. Svoboda jim to umožňuje. Žili i v komunismu, ale tam jim to režim nedovolil. Nyní mohou vše. Zaplaťpánbůh. Svoboda ale není bez odpovědnosti a oni ji neunesli. Za peníze jsou ochotni svléknout donaha kohokoliv. Co kdyby tedy šli příkladem a zveřejnili nejdříve nahé fotky své a svého zaměstnavatele?




© 2008 Parola s.r.o.