Nemáme televizi. Doma ani v klubu. Má to své nevýhody
i výhody. Například se k nám sice dostanou pozdě podstatné
informace o záměnách děťátek v porodnicích či stařenek
v rakvích, ale zase bývá čas si s lidmi popovídat. Někdy.
Jedním z posledních vážně diskutovaných témat byla „právní
nevědomost“ mladých, ač třeba už dospělých lidí v běžném,
řekněme čerstvě občanském životě, po ukončení střední školy nebo
„učňáku“. Co je trestný čin a co přestupek? Co se mi může
stát když dám někomu přes „ústa“? Jak jednat
s policistou či strážníkem, co spáchám, budu-li řídit opilý, co
mi musí zaměstnavatel napsat do smlouvy, co dělat, když mě někdo
ohrožuje, co když dojde k dopravní nehodě…... neskutečně mnoho
dosti běžných životních situací, které my (sice) starší řešíme na
základě zkušeností, ale o kterých ve škole ty mladé nejsme zřejmě
schopni naučit takřka nic. Popravdě v Jihlavě jen asi Manažerská
akademie vyučuje „celní a právní předpisy“, (navíc dnes
doplněny oblastí trestního práva, protože ta celní nebude brzy
aktuální), gymnázium se právním věcem věnuje v předmětu
„základy spol. věd“ zřejmě jen okrajově (cit.: „zase ale
když se právničky zeptám, na co chci, tak mi odpoví“), Obchodní
akademie vyučuje logicky obchodní právo. A tím právní vzdělání
mladé generace končí. Zřejmě. Ti ostatní, ktří se učí či studují
jinde, mají smůlu. A jejich převládající názor typu „oni nás
chtějí udržet v hlouposti, aby na nás mohli“, je pro celou
společnost přinejmenším nelichotivý. V zemi, kde je podle jisté
studie platných přibližně 7000 zákonů (bez všech dalších
vyhlášek a předpisů!), a kde stále platí, že neznalost zákona
neomlová, bude asi něco špatně. Nebo ne?