Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

DNEŠNÍ VERNISÁŽ NA RADNICI

Zdeněk Gryc | Pondělí, 20. 11. 2017 v 9:49

Dnes tedy v pondělí 20.11.2017 16:30, bude v Jihlavské radnici slavnostně uvítána publikace:

Drobné nemovité památky a jiné architektonické zajímavosti města Jihlavy. Velice oceňuji práci magistrátu, odbor správy realit, Bc. Ondřeje Stránského, který je už léta s osobním nasazením angažován ve snaze zmapovat a zachovat v plenéru galerii artefaktů, dokladů dějin Jihlavy.

To jsou artefakty – věci, je dobře že našli na radnici prostor také lidé:
„V gotické síni jihlavské radnice ožily příběhy našich sousedů“
Žáci deseti jihlavských škol v rámci projektu příběhy našich sousedů zpracovali pohnuté osudy čtrnácti pamětníků kruté doby komunistického režimu. V pondělí se v zaplněném gotickém sále jihlavské radnice konala prezentace celého projektu.
Více foto ve fotogalerii.

http://jihlavske-listy.cz/clanek17765-prezentace-skolniho-projektu-pribehy-nasich-sousedu.html

Obě totality ničily nejenom lidi, ale také skulptury, počínaje symboly demokracie, pomníky TGM a konče církevními artefakty.

V této souvislosti je dobře upozornit na publikaci s dobovými fotografiemi:
“ UTAJENÉ DĚJINY JIHLAVY 20. STOLETÍ“ od PhDr. Martina Herzána. Dokumentu o destruktivním přístupu, nejenom k církevním artefaktům.
Hon na ně  dokumentuje článek v Jiskře, orgánu OV KSČ, která vyšla v úterý 25. února 1975 k poctě vítězného Února 1948.

Dnešní vernisáž knihy:
„Drobné nemovité památky a jiné architektonické zajímavosti města Jihlavy“ je velice zajímavá s ohledem na zachování paměti národa.
Souvislosti se státním svátkem 17. listopadu, a zejména s jeho osvětou, se včera Jiřina Šiklová vyjádřila:
„Já bych řekla, že nejlepší je těm lidem vyprávět příběhy, pokud možno úplně konkrétní“.
Tedy nejenom o lidech, ale také artefaktech.

Jan Žižka
149- Ing. Jan Žižka, BA (Hons.) Bezpartijní. VŠCHT a komparativní právo UW.

Mirek Topolánek – ještě chytřejší, než jsme vůbec doufali

Jan Žižka | Sobota, 18. 11. 2017 v 0:17

M. Topolánek – tento inteligentní, charismatický a sofistikovaný politik, který obohatil svého času naší politickou scénu o nové výrazivo a posunul ještě o kousek laťku naší kultury,
je opět na české politické scéně. V den, kdy Topolánkův přítel nastoupil (za podvod) k výkonu trestu do vězení, se Topolánek – s intuicí sobě vlastní rozhodl, že opět pomůže Čechům vyhrabat se z politického marasmu. Je to obdivuhodné – Topolánek, který – podle svých slov, zažil v politice hrozné věci a byl mnohými zklamán to nevzdal a opět to zkusí.

Osobně jsem tomu rád, a to myslím bez ironie. A vzhledem k tomu, že je málo lidí, kteří by se mohli co do vychování, sebeovládání i vrozené inteligence s Topolánkem rovnat – napadá mě snad jen hospodský Palivec – ale ten se do politiky asi nepletl – jsem se definitivně rozhodl, že se jako volič prezidentských volem zúčastním. M. Topolánka, ale volit nebudu, myslím, že by ho na post hlavy státu byla škoda.

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

PRAVDA VÍTĚZÍ

Zdeněk Gryc | Pátek, 17. 11. 2017 v 10:33

Před rokem dne 9. 11. 2016, byl publikován v čtenáři píší JL, článek s ilustrační fotografií.
Pravda vítězí…

Foto: autor

9.11.2016 Čtenáři píší/Komentáře (40), autor:
Zdeněk Gryc
—————————-
. . . „Karel Hlobil byl velitelem ilegálního odboje v okrese Zlín a Uherské hradiště. Byl zatčen gestapem a 27. dubna 1944 ve Wroclawi popraven. Syn Ivan Hlobil, který převzal medaile od min. obr. se narodil 20. 11. 1941 v Brně.“. . .
—————————-
Po 40 komentářích, kdy anonymové nenapsali nic k odboji a jeho hrdinovi.
Ale pouze pomlouvali autora článku byla,
Diskuze u článku byla ukončena. Admin

I nyní aktuálně u článku JL:
Setkání u „Klíčů“

Foto: archiv JL

14.11.2017 Aktuality/Komentáře (5), autor:
Pavel Bajer

se snaží anonym poskvrnit památku dnešního dne komentářem nadepsaným:

„symbol zotročení a ne svobody“.

Heslo TGM: „PRAVDA VÍTĚZÍ“

Bylo na Vítkově při uctění památky jeho otce, štb. kpt. Karla Hlobila.

V Památníku odboje na Vítkově v Praze, byl Karlu Hlobilovi ministrem obrany ČR panem Martinem Stropnickým, udělena Pamětní medaile I. stupně a „KŘÍŽ OBRANY STÁTU“ in memoriam.

Heslo TGM doplnil jeho syn, Jan Masaryk „ALE DÁ TO FUŠKU“.

Petr Klukan
12- Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.

Prof. Parkinson a poplatek za psa

Petr Klukan | Úterý, 14. 11. 2017 v 11:31

Že zákony profesora Parkinsona ze stejnojmenné knihy bezezbytku platí, dokázali v minulém týdnu jihlavští zastupitelé při diskuzi o poplatcích ze psa.

O stomilionovém úvěru zastupitelé jen trochu pohovořili, neboť (dle zákonů prof. Parkinsona) jen málo lidí se vyzná v ekonomice a dokáže rozpoznat, zda je tak obrovský úvěr opravdu potřeba.

Diskuze o poplatku za psa byla dlouhá a vášnivá. Protože psa pozná každý. To čtyřnohé, zpravidla chlupaté zvíře, milujícího svého páníčka bez ohledu, zda je jeho živitel lump, či ukázka ctnosti.

V moderní době se mnohdy stalo lepším přítelem a společníkem člověka, než jsou si lidé sami sobě navzájem.
Kolik tedy v Jihlavě platit za psa? Méně v rodinném domě a na okraji města, než v centru, či paneláku? O kolik? A co v případě důchodců?

V živé diskuzi zastupitelé předestřeli řadu návrhů. Přesto vše skončilo patem, když se na žádné z možných variant neshodli.
Rozhodnutí odložili na příště – až bude více informací. Přesně dle jednoho z Parkinsonových zákonů.

Zní takto: Otázce, kterou je třeba rozhodnout, se věnuje tím víc času, čím menší je její význam.

Ján Lauko
38- Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

Nová světová válka! Kdo všechno ji bude mít na svědomí?

Ján Lauko | Čtvrtek, 9. 11. 2017 v 19:32

V dnešní době pravděpodobně málokdo sleduje ruské filmy o boji proti německému fašismu během druhé světové války. Filmy na toto téma vznikají v Rusku také v současnosti, a navzdory určitým věcem, které by se jim daly vytknout, protože nakonec každému filmu se dá něco vytknout, jsou obecně nositeli jednoho velmi hlubokého poselství.

Ukazují, jak obyčejní lidé, kteří doposud žili především ve smyslu nižšího dobra, zaměřeného na svůj vlastní prospěch, dokázali překonat sami sebe. V hraniční situaci se totiž stali schopni položit své vlastní životy, všechny své naděje a všechno své vlastní současné a budoucí potencionální dobro za dobro vyšší. Za dobro národa, který byl napaden dobyvateli. Za spravedlnost, lidskost a mír!

Neboť pokud odhlédneme od vysoké politiky a všech ostatních, zákulisních politických machinací, válka milionů obyčejných ruských vojáků proti rozpínavosti německého fašismu, který náhle vpadl do jejich vlasti byla válkou spravedlivou, protože byla válkou obrannou.

Ale také němečtí vojáci obětovali svůj život! Nicméně, ve válce dobyvačné a tedy nespravedlivé. Ve válce, způsobené nadměrně vystupňovaným, nacionálním egoismem, který si právem nadřazené rasy dělal nárok na nový životní prostor na úkor jiných, rasově méněcenných.

Vojenský konflikt mezi fašistickým Německem a tehdejším Sovětským svazem má tedy hlubší a dosud nerozpoznanou dimenzi. Ukazuje nám totiž, kam to až může dospět, pokud se zaměříme pouze na dobro vlastní, egoistické a tedy nízké. Pouze na dobro hmotní a materiální, a to třeba i na úkor jiných.

Ukazuje nám, že preferencí tohoto druhu „dobra“ pouze roste lidská bezohlednost, lidská chamtivost a lidská nemorálnost. Ukazuje nám, že to všechno musí nakonec vést ke konfliktům a válkám.

Ukazuje nám tedy, že maximální vystupňování  principu nízko stojícího dobra vždy zákonitě rozbíhá vojenskou mašinérii, která může být zastavena jedině tehdy, pokud se lidé stanou opět schopnými vyšvihnout se k dobru vyššímu. Když jsou lidé schopni obětovat své vlastní dobro a svůj život za dobro vyšší. Za dobro obecné! Když jsou lidé schopni umírat ve jménu spravedlnosti, cti, lidskosti a míru.

Neboť jedině ve vyzvednutí dobra celku, dobra obecného, dobra vysokých a ušlechtilých ctností, kterými je spravedlnost, čestnost, lidskost a morálka spočívá konstruktivní princip bytí. Princip, který dokáže zvítězit nad zlem a eliminovat jej! Princip dobra ducha, který kdyby byl lidmi trvale preferován v každodenním životě, naše civilizace by neznala konflikty a války, a žila by v harmonii.

Pokud ale lidé ve své nepochopitelné neschopnosti poučit se ustavičně preferují pouze ono nízko stojící dobro osobního, hmotného prospěchu, ve snaze o jeho nabývání začínají vždy stále více stupňovat svůj egoismus. A spolu s ním se stupňují ty nejhorší lidské vlastnosti, až to nakonec vše vyvrcholí v neštěstí válečného konfliktu, ve kterém se jedni snaží násilím dosáhnout „dobra“ a prospěchu na úkor jiných.

No a pak, pokud nemá být celý svět absolutně podmaněn, zotročen a zpustošen tímto typem „dobra“ a jeho přisluhovači, musí se lidé ve svém odporu vůči němu vždy opětovně hrdinsky vyšvihnout k dobru vyššímu. V mezní situaci agresivního vystupňování zvráceného principu nízko stojícího dobra musí být nejednou ochotni obětovat své vlastní životy za vysoké a vznešené principy, jakými je spravedlnost, čestnost, lidskost, morálka, nebo právo přežít lidsky důstojný život na zemi bez otrocké smyčky na krku. Pokud by ale lidé dokázali žít v takovémto vysokém mravním a morálním naladění natrvalo a vždy opět nově neklesali k uctívání nízkého, osobního dobra jako středobodu všeho, žádné války by nikdy být nemusely.

Když se ale i v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, je to jen a jen svědectvím toho, že v lidech naší moderní doby se opět začínají na maximální míru stupňovat všechny negativní vlastnosti, spojené s uctíváním a vyzdvihováním zmíněného, nízkého stupňe „dobra“.

A aby nebyl svět opět uvržen do zkázy válečného šílenství, musí lidé dneška v sobě dokázat mobilizovat princip vyššího dobra a všechny, s ním spojené vyšší a ušlechtilejší hodnoty. Neboť pokud to nedokážou teď, na úsvitu nové války, budou k tomu donuceni ve válečných hrůzách, které se na naší Zemi pravidelně opakují vždy z týchž důvodů.

Záleží na každém jednotlivci, zda se rozhodne dát svému životu vyšší rozměr. Rozměr ducha, rozměr dobra obecného, které je jediným skutečným dobrem, nebo mu dá jen nízký rozměr dobra čistě egoistického a materiálního. „Dobra“, které se nakonec vždy ukáže, jako to nejzhoubnější zlo!

Uvědomme si tedy, že není dobro, jako dobro! Uvědomme si, že existuje dobro vyšší, nás a naše vlastní, osobní zájmy přesahující a dobro nižší, zohledňující jedině naše vlastní, hmotné a materiální zájmy.

No a v závislosti na tom, k jakému druhu dobra se přikláníme, je nás samotných možné zařadit mezi lidi vysoko, nebo nízko stojících. A podle toho, kterých z nich je většina se utvářejí dějiny této civilizace.

Žel, dějiny naší civilizace jsou dějinami válek, vražd a neslýchaného utrpení, způsobeného jedněmi lidmi druhým. Toto je jasným svědectvím ubohé nízkosti takzvaného „dobra“, které preferujeme a které je pouze dobrem čistě materiálně egoistickým, bez vyššího, duchovně morálního rozměru. Bez ohledu na dobro obecné. Na dobro pro všechny bez rozdílu.

A proto každý, kdo takto nízko myslí a jedná je podporovatelem a strůjcem války, protože jím podporované, nízké a egoistické materiální „dobro“ ve svém nezbytném stupňování vždy dosud zákonitě vyústilo do konfliktních situací, do agresivity a válek.

Strůjcem míru a harmonického, udržitelného způsobu života na Zemi je jedině ten, kdo ve všem, co myslí a činí bere vždy v úvahu dobro vyšší. Dobro obecné! Dobro ducha, stojící na preferování vysokých a ušlechtilých ctností. Jen takovýto člověk je opravdu člověkem, který chce mír a proto si také mír zaslouží.

Kdo však uctívá zlo svým nízkým a egoistickým pojetím dobra, toto ním živené zlo bude nakonec muset tvrdě dopadnout na jeho vlastní hlavu, aby se v hrůzách a bolesti přece jen vyšvihl ke skutečnému, vyššímu dobru, které jej přesahuje a které je jediným pravým dobrem.

Nebo, když to nedokáže, bude muset v těchto hrůzách a bolestech zahynout. Zahynout nejen smrtí těla, ale také smrtí nenapravitelně hodnotově zvrhlé duše.

Konečný závěr: Člověče, žij čestně, spravedlivě, skromně a lidsky! Neboť pokud takovým nebudeš, tvá nečestnost, nespravedlnost, neskromnost a nelidskost tě nakonec dotlačí k tomu, že budeš muset s nasazením vlastního života bojovat za čest, spravedlnost a nejelementárnější lidskost na Zemi.




© 2008 Parola s.r.o.